Pseudofashion

2 kosmetický věcičky z Aliexpressu za dolar - matná rtěnka a tekutý rozjasňovač

May 15, 2018

 Když jsem někdy v patnácti zjistila, že existuje něco jako ebay a aliexpress a že se zde dá za pár šupů sehnat originální a zajímavý oblečení a doplňky a navíc neplatíte poštovný, byla jsem z toho nadšená. Měli tam tolik extravagantních kousků, které tady nebyli nebo byly šíleně drahý! Nadšená jsem si pár věcí objednala, ale věci často nebyly kvalitní, neseděly mi nebo jsem je prostě oblíkla dvakrát a už si je nevzala. 

Dneska z Aliexpressu objednávám vážně minimálně. Pokud ano, tak třeba kryty  a ochranný skla na telefony, drobnosti jako jsou šperky nebo sluneční brýle. Opustila mě éra, kdy potřebuju hromady extravagantních hader a šílím ze slev abych si nakoupila hromadu zbytečností, který pak stejně nevyužiju. Neprahnu pro šíleně výhodnejch věcech, raděj si koupím věcí míň a klidně si připlatím.  Rozhodně nejsem striktní minimalista a ne vždycky kupuju dokonale s rozmyslem, ale impulsivní nákupy kravinek mě zkrátka opustilo.

Nedávno jsem ale objednala tyhle dvě kosmetický vychytávky. Možná víte, že v makeupu moc neexperimentuju a maluju se pořád dost podobně. Stejně jako oblečení se ani kosmetiky snažím nemít moc. Matný rtěnky i rozjasňovače mě baví, i když ne úplně na denní nošení ani natolik, abych do produktů vrazila třeba tisícovku. Na experimentování a fotky jsem si vybrala tyhle dvě věci, s vědomím, že možná přijdou úplný shity.

A víte co? Ty věci vůbec nejsou špatný. Rtěnka je srovnatelná svojí předloze od NYXu, relativně dobře drží a má hezkou barvu. Rozjasňovač má hezkej lesk a fakt jej na pleti poznáte. Oboje za kolik, 30 korun každej?  Sečteno potvrzeno, pokud chcete rtěnku nebo rozjasňovač na denní nošení, zainvestujte nejspíš do jiné, dražší značky, ale pokud vám stačí blbůstka na vyzkoušení nebo na hezkou fotku, doporučuju.

 Rtěnka (rozjasňovač na fotce nemám)

Rtěnka

 Detail aka nemám makeup ani dokonalou pleť, tak buďte schovívaví hehe)

Rozjasňovač


A tohle je nejspíš na dlouho dobu poslední článek s podobnýma produktama, protože já na tu kosmetiku proste nejsem. Mějte se krásně!

Food tips & recipes

Jak nás nenadchlo Ochutnej Svět v Brně

May 10, 2018

Možná už víte, že já jídlo fakt miluju.  A zkoušet nový dobroty jakbysmet - asijský jídlo, těstoviny, burgery, steaky nebo saláty! 28. a  29.4 se na Malý Americe v Brně konala akce, která měla měla návštěvníkům ukázat jídla z celýho světa. A já věděla, že na takovou akci chci určitě aspoň mrknout.

V Brně se podobný ochutnávkový akce  a festivaly rozjíždějí a mě to ohromně baví, jen mám často problém s organizací.  Na foodfestivalech je totiž skvělý, jak za krátkej čas ochutnáte hromadu věcí, který jste předtím neznali, baví mě  atmosféra a roztomilej ruch podobných akcí. Co mě ale baví míň, jsou šílený fronty a absolutně přestřelený ceny, který občas podobnou akci dokážou slušně zabít.

Frontám jsme se vyhnuli, protože jsme na fesťák vyrazili až v neděli okolo pátý, ale ceny docela přemrštěný byly.  Největší problém ale bylo, že tohle fakt nebyl festival s jídlama z celýho světa. Většina jídel byla spíš obyčejných, žádná velká exotika, nic světabornýho. Dobrý, nepotřebuju ke štěstí jídla ze všech kontinentů, ale tady mě nezaujalo fakt skoro nic.  Ochutnali jsme skvělý wafle s jablečným pyré, smažený krevetový rolky a několik domácích limonád a spíš zklamaní jsme šli dom.

P.S. Chodíte na podobný akce? Baví vás?

Jo, a tu šílenou neaktivitu se hodlám už zase napravit. Mějte se krásně ♥





Můj outfit byl děsivě jednoduchej.


Kdo nebejt vol. 2

April 16, 2018


Tak moc se snažím to všechno vstřebat, nasáknout, nezapomenout. Uchovat si nejdrobnější detaily. Neztratit žádnou část sebe. Abych nezapomněla, abych neztratila ten obraz. To je ostatně důvod, proč jsem nikdy nechtěla nikam patřit. Vybírat si, volit si, protože přesně ten rozdíl mezi x a y říká, kdo jste. Říká?

Já si vybírat nechci.  Nikdy jsem nechtěla. Chci číst Reflex i Respekt, a občas kritizovat a nadávat na oboje. Dát si k obědu salát i burger a občas třeba šafránový rizoto. Číst Voltaira i Sapkowskýho, a občas třeba něco tak hloupoučkýho, že byste brečeli. Chci moře i hory. Vzít káru a v mrazivým ránu si zajet si k vrcholkům a k večeru to pak to vzít dolů jen na chvíli k pláži, zrovna když slunko zapadá. Nechci bejt umělec, protože umělci jsou zahledění naivní debilové (nejsou, ale chápem se), nechci bejt markeťák, nechci bejt bloggerka, nechci bejt „ta holka z žurny ani ta holka s velkejma prsama“ a nechci bejt ani nic jinýho. Nechci přemýšlet, kdo teda vlastně jsem, nechci si volit mezi A a B. 

Miluju tu svou divnorozmanitost všeho. To, kam až sahá, co všechno miluju a žiju. Třeba dva tisíce let do historie, kde mám svý milovaný řecký dějiny. Chci si brát z tohohle světa to nejlepší. Vždycky budu. A zatímco zaníceně mlátím do klávesnice a občas se na dlouhou chvíli zahledím z okna, kde je dávno tma a kapky deště pokapávaj na balkon. Teď a tady.

Balancuju tím vším a možná, že se mi to zítra všechno sesype na hlavu a všechno, o čem jsem věděla, že je to jistý, najednou nebude. Nemám ráda jednoduchý cesty a občas prostě jen tak zírám před sebe a přemýšlím, co dál, i když bych dávno měla být v polovině. Doháním a nadávám. Třeba se všechno rozpadne jak denně nošený nekvalitní plavky. Já nevím. 

Kdo ví?
 
Třeba zítra přijde zasraně krásnej den.

Pseudofashion

Můj (ne)styl

April 06, 2018


Asi jste si všimli, že mám do fashionblogerky fakt daleko. Oblečení a styl jako takovej vlastně řeším čímdál míň. Ale stejně mě to občas baví. Můj styl se dá nejlíp popsat jako minimalistickej, jednoduchej, hodně černej a ne moc barevnej, trochu elegantní a trochu rockovej. Najdete v něm kapku rebelskosti, občas nějakej dost výstřední kousek, ale hlavně obrovskej kotel pohodlí.

Co teda nosím

Jsem jednoznačně kalhotovej typ a nejraději mám skinny džíny a jednoduchý trička s krátkým rukávem, jednoduchý rovně střižený mikiny  a všemožný svetry. Miluju kabáty, ale i rockovější kožený bundičky  a křiváky. Z bot mám nejraděj chelsea boots,  boty ve stylu martensek, ale i různý tenisky. Hrozně mě baví různý pokrývky hlavy - velký kloubouky, barety anebo kšiltovky, ačkoli je zase tolik nenosím. Baví mě ženský křivky a trochu rebelskej styl, pořád miluju objemný rozevlátý vlasy, ale většinu času se oblíkám prostě strašně jednoduše a obyčejně.


Nakupuju

Docela dost zřídka a snažím se mít věcí relativně málo, ačkoli se rozhodně neženu do striktního minimalismu. Snažím se mít hodně neutrálních basic kousků, který se dají kombinovat s čímkoli a pár specifickejch kousků, který jsou zajímavý.  Dřív jsem dost nakupovala na Aliexpressu nebo občas i v sekáčích, ale zdá se mi to zbytečný. Kousky z Aliexpressu často nevypadaly jako na obrázku, velikosti neseděly a celkově provedení nebylo nic moc. Sekáče zase znám jenom takový, kde se prodávají vyloženě ošklivý otrhaný věci. Takže většinu oblečení mám z bežných řetězců jako je třeba Reserved anebo New Yorker,  dost věcí lovím ve slevých, hromadu basic kousků mám třeba i z Lidlu.

Takže?

Kterej outfit vám ke mně sedí nejvíc? A jakej je váš styl?  Co vy a oblečení, řešíte, neřešíte vůbec? Nebo hadry řešíte jenom tak maličko jako já?








Co mě napadne

Co je novýho - Co jsem zjistila po zrušení Instagramu,Youtube, fotkovej random

April 01, 2018


Vlastně ani nevím, kterej fotkovej random (nebo zkrátka deníčkovej článek) byl u mě na blogu poslední, protože je to hodně dávno. Tenhle formát mám strašně ráda, ale napřed jsem neměla dost materiálu a pak jsem byla v takovým rozpoložení, kdy jsem neměla náladu (tenhle článek, ale vlastně ani nic jinýho) psát. Ale teď už jdeme na to!

Právě teď procházím zvláštním obdobím. Řeším několik dost zásadních věcí, takže pro mě bylo přirozený se na nějakou dobu z blogu i jiných sociálních sítí stáhnout a najít čas pro sebe. Musím říct, že mi to dost pomohlo. Hodně jsem se jen tak vypisovala ze svých pocitů a docela jsem pohla i s tím svým velkým psaním.

Úplně jsem si  před dvěma měsíci deaktivovala  Instagram, na kterým jsem trávila docela velký množsví času a kterej byl jeden z mých koníčků, jakkoli to zní blbě. Byla jsem přesycená pseudoproblémky a kauzami a nechtěla jsem jsem se koukat na naoko perfektní životy a vztahy. Původně to mělo být na pár dní, ale brzy to budou dva měsíce.

A on mi ten Instagram celou dobu nechyběl a nechybí mi ani teď. Nechybělo mi řešit cizí životy, nevadilo mi zmeškat denní stories,  koukat na snahu holek všemi možnými způsoby bojovat o lepší čísla. Uvědomila jsem si, že přes veškerou snahu nebrat ten instagramovej svět vážně ve vás vždycky zůstane kousek, kterej některý věci vážně brát bude. A jediná možnost je prostě se na určitou dobu odstřihnout, protože jinak pak v internetovým světě řešíte sračky a přenášíte si to do normálního života, a zbytečně jste nespokojený.

I z hlediska minimalismu je pro mě tohle přirozený proces - obklopovat se v tomhle ohledu minimem lidí. Často ve followech dělám pořádek a mažu. Lidi, u kterých zůstávám roky, je minimum a nových moc nepřibývá.

Tak, a to by bylo dneska všechno. Napište mi, jestli vás podobný random články baví a rádi byste je četli častěji a já zkusím dát co nejdřív dohromady nějakej další článek.

 Creepersky z Aliexpressu jsou, uznávám, dost nepraktický boty a moc je nenosím, ale nejsou krásný?


Tyhle fotky jsou ještě extrémně starý, ale přišlo mi škoda vás o ně ochudit. A pak taky - žádný nový fotky mojí maličkosti totiž nemám.

Před pár dny jsem na nějakou dobu s kafem přestala, jak to mám čas od času ve zvyku. Ačkoli skoro nikdy nepiju víc než jedno kafe denně (vyjímečně si dám 2), kofein na mě působí celkem silně a čas od času cítím, že se od něj potřebuju na nějakou dobu vzdálit. Druhý a třetí den se mi nikdy nevyhne totální únava a bolehlav, ale stojí to za to. Vnímám to jako takovej malej restart.

Můj jarní detox začíná i končí těmahle tabletkama zelenýho ječmene, protože se pořád snažím mít víc energie. Jsou to tabletky, takže nic odpornýho a drastickýho, nestojí moc a mají je v DMku.


Takhle mám v současné době uskladněnou většinu kosmetiky (není to rozhodně všechno, ale je tam naprostá většina věcí, co na denní nošení používám) Víc nepotřebuju, stejně bych to pak nespotřebovaný vyhazovala a celkově v makeupu nijak extrémně neexperimentuju. Minimalista, vole.

Výhled ze okna školy při předmětu zameřenýho na focení. Jsem fakt ráda, že tyhle předměty máme možnost absolvovat. Zatím mě to moc baví a musím říct, že jsem se konečně dozveděla hodně o technických věcech a naučila se věci, co jsem vůbec neznala.

 Moje oblíbená večeře v poslední době je každopádně falafel s pečenýma bramborama a mrkví. Kupuju ho v prášku v DMku, pokaždý přidám trochu nějaký zeleniny, nějakej dobrej dip nebo omáčku a musím říct, že  to chutná výborně.

S knížkou Neradost jsem dostala i sadu třiceti tematických poslednic a právě tyhle tři mi přišly zajímavý na to si s nimi na chviličku oživit pokoj.

Poměrně nudnej kousek na denní nošení. Kabelka dost velká a pevná na to, abych do ní na celý dny ve škole byla schopná nacpat všechno, co potřebuju.


Poslední věc, kterou vám chci ukázat, je tohle video.O tom, že by mě YouTube a celkově videovej formát bavil, jsem mluvila už dlouho, a tady jsem konečně něco spáchala. Pokud vás zajímá, co během dne dělám a hlavně jak zhruba jím, koukněte.





Co mě napadne

Pár dalších úhlů.. reality?

March 30, 2018


***
Mačkám šestku ve výtahu. Nádech, výdech, fascinuje mě, jak moje tělo pokaždý funguje stejně, a zvykám si na ten kortizolovej nájezd. Vím, že budu v pohodě. Zvykla jsem si s tím pocitem poradit, je nepříjemnej, ale odezní. Vstupuju.

Ve vzduchu visí testosteron.  Každej pár vteřin vyběhne z některých dveří nejakej mladej týpek s dokonale padnoucím obleku  a zapáleně něco křičí do telefonu. Naspeedovaný, nasraný, zapálený do věci. Nahoře nad recepci běží v pozadí zahraniční televize s kurzy. Ropa za barel, dolar, bitcoin, hodnoty zlata a jinejch komodit. Na protějším rohu zase slavnostně visí v rámečku  kmenová akcie. Doprdele, tohle je realita? Tenhle svět fakt existuje? Tohle je sakra svět Vlka z Wallstreetu. Hraje si tady parta mladejch kluků na to, že dělaj miliony, nebo fakt dělaj velký věci?

A já mám na sobě vansky. Vansky, doprdele, vansky, vedle jejich lesklejch lakýrek a obleků od Bandiho. A pod svetrem tričko Star Wars, ale ten svetr nehodlám sundávat, protože bych už se mohla rovnou odstřelit. Oukej, odpovědět kladně slečně, která vám volala před dvaceti minutami, jestli byste na ten pohovor nemohli dojít rovnou, asi nebyl nejlepší nápad. Ale pojďme z toho udělat srandu. Takže, co vás zajímá?
 ***

Chci stopnout svoji existenci a probudit se za měsíc nebo rok. Necítit, nebýt, neřešit. Nemuset nikomu nic vysvětlovat. Přemýšlím, jak by vypadala terapie ještě větší bolestí nebo terapie šokem. Jestli by mi pomohla. Nemám v úmyslu se sjíždět, dál se destruktivně ničit, nechci dokonce, aby ten pocit sám od sebe odezněl.

Nechci rozdávat motivační rady a dělat si krásný fotky. Nebojím se, občas mám pocit, že mi pukne srdce, ale jsem podivně klidná. Místo toho se schovávám i písmenkách, hudbě nebo vybíjím kliknutím myši monstra v snových lokacích, jenže i odsud musím jednou vylézt. Ještě na chvilku, prosím. Chviličku.

 ***

Půl jedný. Běžím domů, trochu omámená, hudbu nahlas ve sluchátkách. Chvíli jdu rychle, chvílema se jenom tak ploužím městem. Teplá, klidná noc. Klidná já. Nikde nikdo. Přehrávání si dialogů z vlastních vesmírů. Filmový momenty. A možnost být jenom tak sama se svýma myšlenkama, za kterou jsem právě teď tak ráda. Jsem ráda, že cesta netrvá jen vteřinku, ale raděj bych ji ještě prodloužila.

Dochází mi, že jestli se chci uzdravit,  jestli se chci spravit, bude to trvat dlouho. Všechny ty šuplíky budu muset vytáhnout, věci z nich probrat, vyhodit, opravit, oprášit, změnit. Že mi s tím nemůže nikdo pomoct, že se musím zachránit sama. Nikdo jinej. Zatraceně, damn, je čas začít.